Od starověkých představ ke zdravotní astrologii

Již ve starověku lidé hledali souvislosti mezi děním na obloze a životem na Zemi. Člověk byl chápán jako součást širšího kosmického řádu.

Tato představa souvisela s filozofií mikrokosmu a makrokosmu. Člověk byl chápán jako „malý vesmír“ (mikrokosmos), který určitým způsobem odráží zákonitosti vesmíru (makrokosmu).

Na podobných představách se postupně rozvíjely také astrologické systémy, které spojovaly nebeská tělesa s jednotlivými částmi lidského těla.

Melothesie – tradiční mapa vztahů mezi zvěrokruhem a tělem

Jedním z historických systémů propojujících astrologii s lidským tělem je melothesie. Název vychází z řeckých slov melos – část těla nebo orgán – a thesis – umístění či uspořádání.

Základem melothesie je přiřazení jednotlivých částí lidského těla znamením zvěrokruhu a planetám. Samotné označení melothesie se začalo používat až později, tento způsob přiřazování je však doložen již ve starověkých pramenech.

Nejstarší dochovaný písemný popis tohoto systému se nachází v díle římského autora Marka Manilia Astronomica, které vzniklo přibližně mezi lety 9 a 14 n. l. Manilius přiřazuje lidské tělo znamením zvěrokruhu od hlavy pod vládou Berana až po chodidla náležející Rybám.

znamení	oblast
Beran	hlava
Býk	krk
Blíženci	paže
Rak	hrudník
Lev	záda
Panna	břicho
Váhy	boky
Štír	pánev a třísla
Střelec	stehna
Kozoroh	kolena
Vodnář	bérce
Ryby	chodidla

Tento princip se v dalších staletích stal součástí širší tradice lékařské astrologie. Postupně se rozvíjely také astrologické postupy zaměřené na průběh nemocí, jejich prognózu nebo vhodné načasování léčby.

Lékařská astrologie ve starověku

Melothesie patřila do širší oblasti lékařské astrologie. Pro osoby využívající astrologii k lékařským účelům se používalo označení iatromathematikoi.

V tehdejším lékařském a astrologickém myšlení se vedle vztahů mezi znameními a částmi těla sledovalo také postavení planet, pohyb a fáze Měsíce nebo tzv. kritické dny, které měly podle dobových představ souviset s průběhem a prognózou nemoci.

Dnes jsou tyto postupy studovány především jako součást historie medicíny, astrologie a dobových představ o lidském těle.

Významné osobnosti

Marcus Manilius (1. století)

Autor díla Astronomica, v němž se nachází nejstarší dochovaný písemný popis přiřazení jednotlivých částí lidského těla znamením zvěrokruhu.

Dorotheos ze Sidónu (1. století)

Ve svém díle Pentateuch popisoval astrologické posuzování průběhu nemoci. Významnou roli přisuzoval zejména Měsíci, jeho postavení a pohybu a sledování určitých dnů v průběhu nemoci.

Klaudios Ptolemaios (2. století)

V díle Tetrabiblos popisoval vztahy mezi planetami, částmi lidského těla a různými nemocemi či zdravotními projevy. Jednotlivým planetám připisoval také souvislosti s konkrétními tělesnými strukturami.

Galén (2. století)

Ve svých úvahách o prognóze nemocí pracoval také s kritickými dny. V díle De Diebus Decretoriis doporučoval při jejich posuzování sledovat fáze Měsíce a zabýval se rovněž astrologickými vztahy, které byly v tehdejším lékařském myšlení spojovány s průběhem nemoci.

Nicholas Culpeper (17. století)

Anglický lékař, bylinář a astrolog, který ve svých dílech propojoval léčivé rostliny, části lidského těla, nemoci a jejich léčbu s planetami a znameními zvěrokruhu. Patří k nejznámějším představitelům evropské lékařské astrologie 17. století.

Zvěrokruhový člověk

Ve středověkých rukopisech se objevovala postava označovaná jako Homo Signorum neboli Zvěrokruhový člověk. Znamení zvěrokruhu byla na lidské postavě rozmístěna podle částí těla, které jim tradiční melothesie připisovala.

Nejstarší známá vyobrazení tohoto typu pocházejí z konce 14. století. Nejčastěji zobrazovala mužskou postavu, existují však také ženské nebo skeletální varianty.

Zvěrokruhový člověk se stal jedním z nejznámějších obrazových vyjádření historického propojení astrologie a lidského těla.

Historické zobrazení přiřazovalo jednotlivým znamením celé oblasti těla. AstroMapa na tuto tradici navazuje jiným způsobem – místo dvanácti znamení pracuje s celou 360° ekliptikou a převádí ji do podrobného referenčního anatomického modelu.

Od historie k moderní medicíně

S rozvojem moderní anatomie, fyziologie, patologie a experimentálního výzkumu se evropská medicína postupně proměňovala a lékařská astrologie ztratila své místo v běžné lékařské praxi.

Dnes je lékařská astrologie studována především jako součást historie medicíny, dějin astrologie a kulturního vývoje.

Současná medicína nepovažuje principy tradiční lékařské astrologie za vědecky prokázané a využívá diagnostické a léčebné postupy založené na současných vědeckých poznatcích.

Jak na tuto tradici navazuje AstroMapa

AstroMapa nepřebírá historickou melothesii jako hotový systém ani neusiluje o obnovu historické lékařské astrologie. Inspirací je původní myšlenka symbolického propojení ekliptiky a lidského těla.

Zatímco tradiční melothesie rozdělovala tělo do dvanácti oblastí podle znamení zvěrokruhu, AstroMapa pracuje se všemi 360 stupni ekliptiky. Ty převádí do referenční anatomické mapy vytvořené na základě současných anatomických a antropometrických podkladů.

Výsledkem je vlastní metodika, která propojuje historickou inspiraci s referenčním anatomickým modelem, astronomickými výpočty a vlastním bodovým hodnocením.

Jak se tato myšlenka postupně proměnila v dnešní podobu AstroMapy, najdete na stránce Vývoj AstroMapy.

Použité zdroje

Text vychází z odborných a historických podkladů věnovaných vývoji melothesie a lékařské astrologie. Kompletní seznam použitých zdrojů naleznete na stránce Z čeho AstroMapa vychází.