Anebo něco dlouho posloucháme

Často při terapiích používám jedno jednoduché vysvětlení.

Mnoho lidí řeší bolesti kyčlí nebo kolen.

Psychosomatika často říká, že tělo tím může upozorňovat, že člověk potřebuje ve svém životě něco změnit.

Například:

prostředí
vztahy
způsob života
dlouhodobý tlak
nebo situaci, kterou už vnitřně nezvládá

Dlouho jsem nad tím přemýšlela.
A postupně mi začalo dávat smysl dívat se na to ještě z jiného úhlu.

Tradiční čínská medicína popisuje propojení mezi smysly a jednotlivými orgány:

👁️ zrak ↔ játra
👂 sluch ↔ ledviny
👃 čich ↔ plíce
✋ hmat ↔ slezina a slinivka
👅 chuť ↔ srdce

Zároveň dráhy jater i ledvin procházejí oblastí kyčlí a kolen.

A právě tady mi začaly jednotlivé souvislosti zapadat do sebe.

Co když nás dlouhodobě oslabuje nejen to, co děláme…
ale i to, čemu jsme nuceni neustále přihlížet nebo co musíme pořád poslouchat?

Například:

👂 člověk dlouhodobě poslouchá křik, ponižování nebo tlak
👁️ dlouhodobě přihlíží situacím, které ho emočně vyčerpávají

Tělo je pod napětím.
Emoce se hromadí.
Stres se stává normou.

A pokud tento stav trvá dlouho, může se začít propisovat i do fyzického těla.

Ne jako „trest“.
Spíš jako důsledek dlouhodobého přetížení organismu a stresu.

Z psychosomatického pohledu se například ledviny často spojují se strachem a játra s emocemi, napětím nebo frustrací.

Nejde o jednoduché rovnice typu:

„Bolí mě koleno, takže mám konkrétní psychický problém.“

Tělo není tabulka.

Ale někdy nám může ukazovat, že něco prožíváme příliš dlouho proti sobě.
A že dlouhodobé psychické přetížení se časem může propsat i do fyzického stavu.

Někdy je potřeba změnit i prostředí, vztahy nebo způsob, jakým reagujeme na to, co prožíváme.

Někdy je řešení opravdu odejít.

A někdy naopak není možné všechno změnit.

Pak může pomoci naučit se určité věci přijmout takové, jaké jsou – aby nad námi přestaly mít takovou moc.

„Když můžeš něco změnit, změň to.
Když to změnit nemůžeš, odejdi od toho.
A když odejít nemůžeš, nauč se to přijmout.“

Často tyto věty slyšíme kolem sebe.
Vidíme je napsané v knihách, na internetu nebo je slýcháme od druhých.

Ale skutečný význam začnou mít až ve chvíli, kdy je člověk opravdu pochopí a prožije sám.

Je to jako když sedíme v kanceláři s kolegou, který si pouští hudbu, která je nám velmi nepříjemná.

Můžeme to roky trpět, být podráždění a vnitřně se tím ničit.

Nebo můžeme nejdřív zkusit změnu:
poprosit ho, jestli by nepouštěl něco jiného.

Když to změnit nechce, můžeme zkusit odejít od zdroje napětí:
domluvit se na jiné kanceláři nebo jiném uspořádání práce.

A když změnit nejde ani kolegu, ani kancelář, zbývá třetí možnost:
najít způsob, jak si v tom zachovat vlastní klid.
Třeba si vzít sluchátka a pustit si vlastní hudbu.

Ne proto, že je všechno v pořádku.
Ale proto, že nechci dovolit, aby mi jedna věc každý den rozkládala nervový systém.

Protože to, co nás dlouhodobě zatěžuje psychicky, často nezůstává jen v hlavě.

Tělo poslouchá také.