A proč je důležité znovu začít vnímat sám sebe

Dříve lidé neměli rentgen, ultrazvuk ani laboratorní testy.

A přesto často poznali, že se v těle něco děje.

Ne proto, že měli lepší techniku. Ale protože více používali vlastní smysly.

Všímali si změn.

👁️ Viděli změny barvy kůže, očí nebo držení těla
👂 Slyšeli změny dechu, hlasu nebo rytmu srdce
👃 Cítili odlišné pachy
✋ Vnímali teplotu, napětí nebo citlivost tkání
👅 Pozorovali změny chutí

Smysly tak byly prvním diagnostickým nástrojem člověka.

Dnes máme moderní medicínu, přístroje a laboratorní výsledky.
A to je dobře.

Jen jsme při tom trochu zapomněli, že základní senzory máme pořád přímo v sobě.

Smysly totiž neslouží jen k vnímání okolního světa.
Pomáhají nám vnímat i to, co se děje uvnitř nás.

A některé signály může zachytit jen člověk sám.

Například:

• pískání nebo šum v uších
• tlak v hlavě
• změny vnímání pachů
• kovová nebo hořká chuť v ústech
• mžitky před očima
• zvláštní citlivost na dotek
• pocit vnitřního napětí
• náhlé změny vnímání těla

Okolí je často nevidí. Někdy je nezachytí ani vyšetření. Ale člověk je cítí.

A právě proto nestačí spoléhat jen na druhé – lékaře, přístroje a jejich výsledky.

První, kdo může zachytit změnu, jsme často my sami.

Neznamená to stanovovat si diagnózy. Ani odmítat moderní medicínu.

Znamená to znovu se naučit vnímat své tělo dřív, než začne křičet naplno.

Tělo totiž málokdy přechází z „v pořádku“ rovnou do nemoci.

Často dlouho posílá malé signály. Jen jsme si zvykli je přecházet.

Smysly nejsou slabost ani „přecitlivělost“.

Jsou to kontrolky systému, ve kterém žijeme celý život.

A možná i určitý most mezi tím, co prožíváme uvnitř, a tím, co se děje v těle.

Různé tradiční směry totiž už dávno popisovaly propojení mezi smysly, emocemi a jednotlivými orgány.

Proč se například v tradiční čínské medicíně spojují oči s játry nebo uši s ledvinami – a jak může dlouhodobý stres, tlak nebo emoce ovlivňovat i naše tělo – o tom v dalším článku Když něčemu dlouho přihlížíme.