Když tě plavání tahá na toaletu, nemusí to být problém

„Nechci chodit plavat. Běhám potom pořád na záchod.“

Tuto větu slýchám od svých klientů často.
Myslí si, že je něco špatně. Jenže je to naopak: Tělo právě začalo dělat to, co dlouho nedělalo.

Plavání bylo a je velkou součástí mého života.
Dětství jsem strávila jako závodní plavec a ve vodě jsem nechala tisíce hodin.

A právě opakované odbíhání na toaletu při tréninku jsem vídala u sebe i u ostatních plavců. Po delší pauze od tréninku téměř vždy. Hlavně po prodělané nemoci.

Lymfa není krev

Krev má svoje čerpadlo – srdce. Lymfatický systém ho nemá – je odkázaný hlavně na:

pohyb svalů
změny tlaku v těle
dýchání
gravitaci
hydrataci

Když se nehýbeme, tok lymfy se začne zpomalovat. A zpomalující se lymfa znamená jediné – tělo zadržuje:

Nejen vodu. Ale i odpadní látky, metabolity a vše, co by mělo průběžně odtékat pryč.

A pak člověk vleze do vody

Voda začne působit jako jemná celotělová komprese.

Tlak vody působí na tkáně zvenku. Svaly se pravidelně zapojují. Dýchání bývá hlubší. Tělo se dostane do rytmického pohybu.

A lymfa dostane impuls: „Tak jedeme.“

Proč se při plavání víc močí?

Protože voda vytvoří podmínky, ve kterých začne tělo tekutiny odvádět mnohem efektivněji.

Často i ty, které dlouhodobě drželo v mezibuněčném prostoru.

A právě to bývá důvod, proč některé lidi plavání doslova vytáhne z bazénu.

Ne jednou. Ale klidně opakovaně.

Člověk si jde zaplavat, za chvíli musí na toaletu, vrátí se zpět — a voda je najednou nepříjemně studená.

Tohle zná překvapivě hodně lidí. A často je to právě důvod, proč s plaváním přestanou.

Jenže problém často není v plavání.

Problém je, že tělo dlouho nefungovalo průběžně.

Tekutiny v těle dlouho neproudily tak, jak měly a držely se v tkáních. A voda najednou vytvořila podmínky, kdy se to celé rozjelo naráz.

Proto někteří lidé po plavání:

chodí častěji na toaletu
mají pocit „splasknutí“
jsou lehčí
cítí únavu
mají větší žízeň

Tohle nemusí být problém. Často je to známka toho, že se rozproudilo něco, co stálo.

A zajímavá je ještě jedna věc:

Když člověk začne plavat pravidelně, tělo už nemusí dohánět všechno najednou.

Postupně začne odvádět tekutiny a podporovat cirkulaci lymfy průběžně během běžného fungování.

A právě tehdy často začne slábnout i neustálé odbíhání z vody na toaletu.

Voda dělá něco, co běžný pohyb neumí

Na souši musí tělo gravitaci neustále přetlačovat. Ve vodě mu prostředí část práce najednou usnadní.

Tělo je najednou v úplně jiných tlakových podmínkách.

Tělo je nadlehčené. Tkáně nejsou pod takovým tlakem. Klouby si odpočinou. Pohyb bývá plynulejší.

Proto plavání často dobře snášejí i lidé, kteří:

nesnášejí běh
mají otoky
mají nadváhu
mají sedavé zaměstnání
jsou dlouhodobě přetížení

Není to náhoda.

Z fyzikálního pohledu je voda velmi specifické prostředí. A lymfatický systém na něj reaguje překvapivě silně.

Co pomáhá lymfě nejvíc?

Ne extrémy, ale pravidelnost.

Plavání je v tomhle výjimečné. Kombinuje totiž pohyb, tlak vody, práci svalů i změny dýchání zároveň.

Pomáhá také:

pravidelný pohyb
chůze
dýchání do břicha
dostatek tekutin
střídání poloh během dne

Lymfa miluje rytmus. Ne nárazové heroické výkony jednou za měsíc.

Shrnutí jednoduše

Když po plavání běháš častěji na záchod, může to znamenat, že tělo začalo efektivněji odvádět tekutiny.

Voda totiž:

jemně stlačuje tkáně
podporuje cirkulaci lymfy
zapojuje svalovou pumpu
mění tlakové poměry v těle

A lymfatický systém na tu změnu někdy reaguje překvapivě rychle.

Takže pokud tě plavání tahá na toaletu, nemusí to být známka problému.

Možná tvoje tělo jen po dlouhé době začalo zase normálně odtékat.