Proč má smysl tělo ladit dřív, než se musí opravovat

Na tělo se často díváme jako na stroj. Když něco nefunguje, hledáme poruchu a snažíme se ji opravit. Jenže tělo takhle nefunguje.

Proto používám jiné přirovnání. Představ si ho jako klavír.

Má spoustu strun. Každá má svůj tón. Když jsou naladěné, hudba zní dobře.

Když se některá rozladí, klavír pořád hraje, ale falešně. Slyšíš, že to není ono.

Stejně se často chová i tělo:

bolest
únava
potíže s trávením
ekzém
špatný spánek

Nejde o kolaps systému. Spíš o signál, že něco není v rovnováze.

Biorezonanci nevnímám jako opravu. Není to výměna „vadného dílu“. Není to zásah zvenčí, který by tělo přepsal. Je to spíš ladička.

Tělo dostane informaci o tom, kde je mimo rovnováhu. A pokud má dostatek kapacity, může na ni samo zareagovat a začít se ladit.

Neřídíme ho. Dáváme mu podmínky, aby mohlo fungovat přesněji.

Někdy se uleví rychle. Jindy se změny skládají postupně.

A někdy se po zlepšení jedné oblasti ozve jiná. To není chyba. Je to důsledek toho, že tělo je propojený systém.

Když se jedna oblast zlepší, může se ozvat jiná, která byla do té doby méně výrazná.

A je fér říct i druhou stranu:
Když je klavír rozbitý, potřebuje opraváře. Ne ladičku. Stejně tak když je tělo v akutním stavu, patří do rukou lékaře.

Tělo není jen stroj, který se opravuje. Je to systém, který se dá ladit. Proto biorezonance dává smysl tam, kde tělo sice hraje, ale falešně.