Proč mluvím o ladění těla

Začnu jedním přirovnáním, ke kterému se budu v dalších textech vracet.

🎹 Představ si tělo jako klavír.

Spoustu strun, každá má svůj tón. Když jsou naladěné, hudba zní dobře. Když se některá rozladí, klavír pořád hraje. Ale něco drhne.

Bolest, únava, trávení, ekzém, špatný spánek.

Ne havárie. Jen falešná struna.

Biorezonance není oprava klavíru.

Není to výměna dílů ani zásah zvenčí. Je to ladička.

Tělo si samo „poslechne“, co je mimo, a pokud má prostor, doladí se.

Někdy se uleví rychle.
Jindy se ladí postupně.
Někdy se ozve jiná struna.

To není chyba. To je proces ladění složitého nástroje.

Je fér dodat:
Když je klavír rozbitý, patří k opraváři.
Když je tělo v akutním stavu, patří k lékaři.
Biorezonance dává smysl tam, kde tělo hraje falešně.

Ladění místo boje.
S lehkostí pírka na vlně zdraví.